Můj příběh

Jsem obyčejná žena s nevšedními životními zkušenostmi. Nešetřila jsem se a život nešetřil mě. Poznala jsem úspěchy i pády. Měla jsem možnost projít mnoho světů. Umělecký, akademický i krajinu sebepoznání. Překonala jsem hluboké trauma, poruchu příjmu potravy, vážné onemocnění i několik fatálních osobních a podnikatelských nezdarů. Měla jsem odvahu podívat se až na dno propasti, abych uviděla a pochopila své životní vzorce. A měla dostatek trpělivosti a sil je uvolnit a změnit. Zpomalila jsem své životní tempo. V mnoha ohledech jsem měla neuvěřitelné štěstí. Život jde dál a já jdu konečně s ním. S plnou zodpovědností za sebe, své zdraví a s vědomím, že tělo a duše přirozeně touží po harmonii.

Ač jsem na gymnáziu zvažovala studium medicíny, na krásných 12 let jsem skončila na prknech, co znamenají svět. Byla jsem členkou různých muzikálových souborů a věnovala se múzickým uměním (Jesus Christ Superstar, Hair, Drákula, Hrabě Monte Cristo, Les Misérables, Miss Saigon). Roky jsem vstupovala do různých rolí, hrála a hrála si. S charaktery postav, s jejich hranicemi a sama se sebou. Souběžně s uměleckou dráhou jsem se od svých 18 let věnovala i pedagogické práci s dětmi v tanečním studiu DAG.

S tehdejším partnerem jsem založila a vedla kultovní pražskou kavárnu Dobrá Trafika. Po osobní krizi následoval úprk z města. Několik měsíců jsem prožila na chalupě v brdských lesích a pracovala v květinářství, kde jsem se naučila vázat květiny i pohřební věnce. Ač nekřtěnec, chodila jsem do kostela, seznámila se s katolickým rituálem a s provinilým výrazem si notovala „Beránku Boží“.

Uměleckou kariéru vystřídala role mateřská. V pokročilém stádiu těhotenství jsem si v roce 2004 splnila sen a byla jsem přijata na FF UK, obor Etnologie. Vedle mateřství jsem se věnovala kulturně-sociální antropologii, absolvovala jsem pedagogicko-psychologické minimum. Toužila jsem pochopit fungování lidské společnosti, kultury i její kořeny. Potřebovala jsem poznat lidskou zkušenost napříč věky i světadíly, naše tradice a hlavně sebe. Poctivě jsem pečovala o rodinu, studovala, rozšiřovala kvalifikaci. Leč skloubit povinnosti maminky tří dětí, osobní procesy a změnu vysokoškolského řádu bylo na konci pátého ročníku magisterského studia nad mé síly. Jak úlevné bylo s odstupem let slyšet z úst Gábora Maté větu, že studium předčasně ukončují ne ti nejméně schopní, ale ti nejzranitelnější.

K certifikaci v metodě Pilates a učitelství Kundalini jógy jsem přidala i rekvalifikaci kuchaře a na Evropském kariérním institutu jsem obhájila projekt holistického centra. Dále jsem pokračovala v cestách za poznáním psychoterapeutických přístupů, výživy a bylin. Následující rok jsem byla na univerzitu přijata znova. Téměř happyend. Jenže. Změna vedení fakulty, změna akreditace, frustrace, vyčerpání. Následoval dlouhý půst, obřad s amazonskou medicínou, týdenní pobyt ve tmě, retreat s vnitřním kritikem. Intenzita zážitků byla tak vysoká, že jsem skončila hospitalizována na klinice infekčních nemocí se zánětem mozkových blan. Vydatná lekce, jak být v přítomnosti a nechat vše plynout. Objevila jsem sílu dechu a schopnost sebeuzdravení. Taky větší všímavost k tělu, což mi umožnilo přejít do nové úrovně vnímání sebe sama i druhých.

Následovaly další semestry do sbírky. Jedno spoluautorství v rámci antropologie jídla a vědecká kariéra zhasla dříve, než se rozjela. Přišel Covid a s ním spousta deziluzí a nečekaných ztrát. Včetně ukončení mnohaletého studia. Pod tlakem událostí se rozpadla další nepotřebná přesvědčení, aby udělala místo pro nové. Zdravější, radostnější, pravdivější, svobodnější. Zhmotnila jsem svůj sen a místo holistického centra jsem otevřela domácí holistické studio. Děkuji svým blízkým za podporu. Důvěrný vztah se sebou a s nimi je to nejcennější, co mám.

Příběh Zeleného Zvonu je inspirován přírodou, jejími zákonitostmi a přáním smysluplně provázet krajinou duše a těla. Je založen na úctě k člověku, moudrosti našich předků a jedinečnosti každého z nás. V našich zkušenostech a mýtech se stejně jako v přírodních cyklech stále dokola opakuje touha po znovuzrození a šťastném životě. Má tisíce forem a podob. Proměňují se kulisy, cesty, ale cíl je stále stejný – jednota těla, mysli, duše a ducha.

Fyziologický aspekt naší existence je naším kompasem a zároveň kormidlem. Tělo je živým chrámem duše a neustále k nám promlouvá. Nikdy nelže. Vnímejme jeho signály a poselství duše jako dokonalý navigační systém. A v nalézání křehké rovnováhy si dopřejme dostatek času, trpělivosti a péče.

V prostoru studia Zelený Zvon krom mandaly Zdraví a vitality najdete i akryl na plátně od Martiny Lupe Švarcové. Martina je pozoruhodná žena a autorka, která od roku 1996 pravidelně vystavuje v Čechách i po celé Evropě. Je absolventkou umělecké grafické školy v Jihlavě. Má nevšední zkušenosti a široký repertoár. S její tvorbou jsem se seznámila v rámci Mezinárodní výstavy holotropního umění v Praze v roce 2017 a byla z toho láska na první pohled.

Obraz „Léčitelka“ odkazuje k naší schopnosti sebeuzdravení. K léčivému potenciálu, který je ukryt v každém z nás. Přichází ve chvílích klidu, ticha a pravdy ukryté v dechu… Přijďte se inspirovat jeho poselstvím.